Jak může souviset obrázek knihy o dějinách psychologie a nadpis tohoto článku? Tyto otázky, úvahy nás můžou rozvinout. Obzvláště, když můžeme následně číst, tedy zjistit, jak, komu a proč se někomu něco takto v realitě spojilo, stalo. Verze realit a jejich propojování mi přijde nekonečně zajímavé.
Je sobota odpoledne. Mám všechno potřebné zajištěno, a tak se mohu v klidu věnovat vnitřnímu odpočinku. Všimněme si, jak se (i podle fyzických možností) naše duše v těchto okamžicích pro něco nadchne. V okamžicích, kdy může dělat cokoliv. Vnímejte, co a proč si vybírá, popř. kam vás vaše niterní touha vede. Může to být zajímavá část sebepoznání, tedy před-krok seberozvoje. Je proto vhodné dávat důraz na pozorování. Je to jeden z nástrojů seberozvoje.
Moje nitro si dnes ve chvílích klidu vybralo, pro mě velice lákavou, knihu o tom, jak se vyvíjel filozofický / psychologický / myšlenkový / vývojový proud od 17. století dodnes. Je poměrně zapadajícím faktem, že zrovna psychologie se v průběhu let vyvinula a oddělila právě od filozofie. Filozofii vnímám osobně jako zajímavé a hloubavé úvahy, poznání o všech možných formách a úrovních reality, podložené někdy poetickou, někdy skeptickou rovinou. Při těchto úvahách vnímám jako hlavní nástroje otázky, stanoviska a čas od času i formy určitého odsouzení. Vše přijímám jako různé druhy mouder, které nám napovídají něco o našich životech, a stejnou měrou i o životech autorů daných tvrzení, povznesení či zjištění, hloubání.
Díky těmto zajímavým informacím mi například více došlo, co by mohla znamenat a kam by mě mohla směřovat moje věčná zvědavost a hloubavost. V dětství je, na první dojem téměř neuspokojitelná, zvědavost vnímaná jako přirozená. Nový člověk přijde na svět a má chuť se učit, poznávat a rozvíjet. A je opravdu v čem! Vnímejme však, jak ryze individuální je, v jakém stádiu života určitého člověka se tento proces zpomalí a proč. Mám tendence říct slovo "zastaví", ale i přes to, že se nám zdá, že už se neučíme, proces učení ve skutečnosti nikdy nekončí. Žádný den totiž nikdy není naprosto stejný, i když se může zdát, že jsme něco takového prožili. Jelikož se neustále mění pozice všeho ve vesmíru (zde se nebudu pouštět do detailů, ale mám na mysli planety, atp.), naše vnější prostředí se téměř vždy postará o proměnlivost, která má na nás vliv. Což nám oklikou může dopomoci k části odpovědi na to, kdy a proč se u někoho umírnila intenzita učení v nějaké části života. Je někdy zajímavé pozorovat stav, kdy si člověk začne myslet, že už poznal dostatek. Jedni mohou být následně více pasivnější a druzí zase mít vnitřní nutkání svá poznání předávat dál. Určitě je to provázáno s Vývojovou psychologií (v jakém věku, co a proč řeší jedinec) a s našimi genetickými dispozicemi.
Mně osobně stále poznávání hlubin člověka a krás světa nepřestává fascinovat. Denně mi hlavou plynou stovky krásných a zajímavých otázek. Miluji být ve společnosti a jemně pozorovat lidi. Zajímat se o ně a poznávat je.
Jak se doba vyvíjela, tak díky jednotlivým útržkům zjištění mi docházelo, že ve mně roste určitá touha po určité úrovni poznání psychologie. Pomohlo mi to i vysvětlit moji vášeň pro koučink, mentoring, psaní úvah a poznávání světa lidské psychiky či nitra obecně. Fascinuje mě také zkoumání provázanosti a vlivů těchto témat na vnější realitu. Vnímejte u sebe vlastní motivace a vášně a vaše cesta se vám bude postupně odhalovat.
V rozvoji tohoto všeho uvnitř mi výrazně pomáhají knihy (podobné obrázku výše). A právě dnes, když jsem jednu zajímavou a výjimečnou brala do rukou, mě napadla jedna úvaha. Psychologicko-filozofická. Alespoň takto to vnímám já. Jaká hojnost nás obklopuje v současné době. Člověk může volně přijít do knihovny, volně si vybrat a zakoupit knihu z velice širokého výběru, po kterém jen zatouží. Jaká to svoboda. Zastavujeme se čas od času a oslavujeme to, vyjadřujeme vděčnost za toto všechno, nebo to všechno vnímáme spíše z té negativní stránky? Například z toho pohledu, že se člověk už ve všem ztrácí a je tím výběrem natolik zahlcen, že je jeho výběr značně ztížen?
Tak jako tak jsem v krásný mlhavý a deštivý den, v teple domova, vnímala, pomyslela si, že ráj je tady na Zemi a věřím, že i v nebi je v něčem dost podobný. Když člověk vidí úsvit slunce, tají se mu dech. Když ptáci zpívají, když nás v parném létě vánek chladí...toto je ráj.
Děkuji, děkuji, děkuji. Že to mohu žít a prožívat. Cítit a vnímat. Že mou číst v teple knihu, užívat si poznání a vnímat plynutí času.
Comments