Ⓚineziologie - příklad vytestování z mé praxe s klienty
Klientka 22 let
"Ivet, já ty muže, které potkávám a kteří o mě mají zájem, vlastně jen tak pozoruju. Naštěstí vnímám svoji intuici a když cítím, že ne-e, tak se poslechnu. Ale proč se ten člověk vždycky nějak tváří, tím mě přitáhne a nakonec v něm objevím někoho jiného a vše končí? Já je chápu, proč to žijí, proč to dělají, ale nechápu, proč zrovna já? Teď jsem dokonce musela vystěhovat jednoho týpka ze svého bytu, kterému jsem se snažila pomoct, protože ho žena vyhodila z bytu. Po půl roce žádný posun, snaha... a jak jsem si nastavila hranice, tak se pokusil o sebevraždu. Proč se mi tohle děje? Čím si to přitahuju?"
Vytestování:
Táta = bolest a slzy, rozpor.
Z čeho ten rozpor pramení? - z přemíry / hrané zodpovědnosti - tedy takové, která přirozenost člověka přesahuje a on takový vůbec není, - ten člověk se tak moc snaží o zodpovědnost, až mezi jeho opravdovým já a jeho hraným já (co ukazuje světu), vzniká propast, tajemství a každý, kdo se k tomuto člověku snaží přiblížit, do té propasti spadne, - zároveň táta o tom vnitřním rozporu ví a tudíž si nikoho moc nepouští k tělu - a když se o to někdo z blízkých pokusí, cítí ohrožení a ego začne alarmovat, bojovat, odhazovat ho od těla - protože kdyby se na to přišlo... kdyby se to někdo dozvěděl...., - štěstí spojené s přirozeností tohoto člověka je něco, co tento člověk schovává, protože se to bojí projevit - má tam velmi silný strach,
Cítím, že táta není transparentní a moc mě to zraňuje, už se potřebuji uzemnit a hlavně mu na to jeho tajemství chci přijít, protože toužím po lásce, takže ho hodně pozoruju a analyzuju, - on tu pozornost nevnímá a když ano, tzn. že je vědomá, tak je nervózní, protože to ohrožuje jeho mozaiku slepenou motýlím prachem.
Táto, já vlastně chápu, proč to děláš a proto tě tolik nesoudím, - za tímto výrokem stojí podvědomé lačnění po přijetí a lásce od táty, - je tam maximální snaha nechat tátovi volný průchod ke mně a je tam bolest z neuspokojené naděje na to, že mi tu lásku někdy pustí, - čím víc lásky nemám, tím více pochopení dávám, protože si myslím, že tu lásku takto dostanu, - bolest je tak veliká, že ji potřebuji utlumit racionalizací (místo toho, abych uvolněně řekla, že mě táta sere, že z něj necítím lásku a jsem vyprahlá, tak se ho snažím pochopit), - jelikož jsem více přirozená, autentická, než táta, ale snažím se mu přiblížit, snažím se občas působit více vyspěle, protože to může být jedna ze strategií, jak se přiblížit k tátovi - i když je to věc, která mě opravdu nějak přemostěně pomáhá se dostat přes to všechno.
Čekám, až si mně někdo všimne, - je to něco, po čem toužím od svého táty, ale nikdy to nepřišlo - jsem zklamaná, ale nechci si stěžovat, protože toho jsem měla taky dost od jiných členů rodiny - tudíž jsem vždycky jen byla přítomná a pozorovala jsem ho, nebo muže, kdy jim to jako dojde...
Kde je zodpovědnost, je odcizenost, - jelikož jsi přes tátovu zodpovědnost měla spojenou odloučenost či nedostatek lásky, přemíra či falšovaná zodpovědnost je něco, co tě odpuzuje, takže proto máš hodně tendence hledat přirozenost a svobodu, - zároveň jsi našla hezkou a rovnovážnou rovinu zodpovědnosti, která je naprosto v souladu s tím, kým jsi ty, aby ses vyhnula tomu, co se dělo tátovi.
Z roztrženosti vzniká odloučenost, - tvůj táta chtěl více než splňovat společenské normy, aby jako na oko všechno bylo ok, ale ty jsi z něj cítila, že to není on, nejen proto máš spojené to, že když je člověk hodně mimo svoji přirozenost, necítíš to jako dobré pro tebe (podvědomě ti to připomíná...) - i pro něj.
I když jsi rozporuplný, stačí mi tě chápat, - nevadí mi rozpory, protože je chápeš, ale vadí mi, když tě nechápu, protože mě to podvědomě ohrožuje - nevím, proč tě nejsem schopná pochopit, - táta mě ohrožoval, ale tím, že jsem ho pozorovala a měla jsem ho zanalyzovaného, tak jsem věděla, jak se tomu přímému ohrožení co nejvíce vyhnout a takovou taktiku mám i při hledání partnera.
Když tě pochopím a cítím bezpečí, pustím si tě k tělu a díky tomu z tebe mohu sát lásku. Pokud tě nepochopím, nebudu se cítit bezpečně, k tělu tě nepustím - protože táta mě zranil za všechny muže dohromady a nemám to zapotřebí.
Hledej muže tohoto typu, pravděpodobně (podle aktuální situace) k tobě bude nejvíce párovatelný: já nesouhlasím se zodpovědností, já jsem, - toto musím dovysvětlit: ten člověk bude absolutně naprosto v pohodě, - zodpovědnost bude jeho absolutní přirozeností tak, že ji prostě nebude řešit, - jakákoliv zodpovědnost, která se bude "muset" řešit a nebude vycházet z přirozenosti osoby nebo života, bude brát jako umělou, cílenou a nečistou a nebude s ní souhlasit, - on bude zodpovědný skrze svoje bytí, skrze to, čím opravdově je, - to se bude hodně přitahovat s tvými principy svobody a netlaku, jelikož zřejmě ráda plyneš a neřešíš, ale přitom není nic, za co bys nepřebírala plnou zodpovědnost.
Je potřeba ještě něco vytestovat? Ano-> Chceš pomoct svojí mámě, ale teď to není možné. Bude to možné, až se rozhodne pro přirozenost. Do té doby je ti nějakým způsobem uzavřená a musíš jí v tom nechat.
Je potřeba ještě něco vytestovat? Ano -> Máš sestru? - Ano. -> Tvoje sestra může taky potřebovat poměrně dost pomoci, ale teď tě k sobě nepustí. Jen je hrozně důležité, aby věděla, že kdyby byla krize, tak tam jsi a že jí ty, její sestra, pomůžeš.
Možná to budeš mít těžké v tom, že když se rozhodneš nějakého muže nezachránit, dojde to až na hranu. Proto se ten známý pokusil o sebevraždu. Život tě bude hodně zkoušet, protože ti chce pomoct - máš tam dost silný vzorec.
Obrovskou část pochopení, které dáváš mužům, potřebuješ a podvědomě očekáváš ty sama, je potřeba si tu nastavit hranice.
Jde z tebe cítit hodně vyspělost, jen je otázkou, zda to opět není jedna z tvých podvědomých praktik, jak to všechno uzemnit, jak se druhým snažíš pomoct najít cestu, ale přitom když mluvíme o těchto těžkých tématech, slzí ti (přirozeně) oči. Zkoušela jsi někdy dát průchod svému vzteku bez jakéhokoliv pochopení a racionalizace? Víš, jak tě to může osvobodit a ulevit ti? Přemýšlet nad tím.
Chápeš, proč vlastně vyšla nakonec i tvoje máma a sestra, že potřebují pomoc? Má to s tímto celým příběhem něco společného? - Klientka: Ano, můj táta vlastně vyhořel v práci. Mnoho věcí, o které se uměle snažil, se mu nepovedlo. Byl docela výbušný. No a jednoho dne jsme po x letech zjistili, že mámu podvádí s rodinnou známou. Takže se to všechno provalilo a on se pokusil o sebevraždu. Takže to bylo pro všechny těžké a všechno vytestované sedí. Mám zdroje na odbornou pomoc, takže tak nějak i hlídám klima v rodině a stav členů a jelikož jsem dlouhodobě řešila sebe a své problémy, tak i když mě to dost zasáhlo a bolí to, žiju s tím. A jedno vím jistě. Chci to dělat v životě jinak, než moji rodiče, i když jsem jim nesmírně vděčná za všechno, co mi dali a co mě naučili.
コメント