Klientka, 31 let
"Ivet, já to nechápu. Už tolik dlouhých a úmorných let se snažím dodržovat různě rozumné stravovací návyky (jídelníček, krabičky, půsty, sportu jak za pět) - vyzkoušela jsem snad všechno a disciplínu mám obrovskou. Já ale furt ne a ne zhubnout. Vím, že to možná zní iracionálně, ale já bych opravdu chtěla vytestovat, co se mi to teda děje, protože to opravdu přestávám chápat. Všechno, co výživoví odborníci říkají, že po tomto tolik lidí zhublo (půsty atd.), mně se nehlo ani deko. Napadlo mě, že na to půjdu přes psychiku, protože zdravotní výsledky mám ukázkové , a to bych s tímto BMI vůbec mít neměla!"
Rozumím, začneme testovat.
Má tvoje tělo problém s touto váhou? - Ne.
Co by tělo potřebovalo, aby zhublo? - Bez odezvy.
Co ti chybí k tomu, abys zhublo (tělo)? - Asi více klidu, ale jinak nic zásadního. Cítím se dobře. Nemám moc problém. Trošku mě bolí kolena.
Je problém jinde? - Ano.
Je problém v hlavě? - Ano.
Je problém z okolí? - Trošku/docela ano.
Je hlavní problém zevnitř? - Ano.
Co trápí hlavu? - Měla bych zhubnout, chci mít klid od okolí od těch blbých keců. - Moje postava se mi sice tolik nelíbí, ale jsem se sebou docela spokojená a mám se ráda. - Nevypadám tak monstrózně, aby moje motivace byla spíše vnitřní a provedla se nějaká změna. - Jsem se sebou více spokojená, než nespokojená.
Je tam nějaké důležité limitující přesvědčení? - Ano.
Jaké? - Když nebudu hubená, nebudu strhávat pozornost mužů a nebudu se muset bát. Když se na mě muži dívají, cítím se méně v bezpečí. Nevím, co mi plyne z větve mého biologického otce, ale minimálně z větve od mámy je tam nechuť k mužům, kteří na ni tak nějak šahali (na ruce)´, když třeba někde na oslavě něco chystala. Přišlo jí to hnusný, nechutný. A ze strany mého tatínka, který mě vychoval, se taky v rodě stal jeden incident muž vs. žena. Pohledy mužů pro mě zkrátka znamenají podvědomě riziko. - Nemám a asi ani nechci někoho lákat, partnera mám víceméně jistého. Má mě rád takovou, jaká jsem, i když by mě rád hubenější, jeho láska je hezká a čistá.
Je tam ještě něco důležitého ke sdělení? - Ano, je připraven prostor na to, začít si uvnitř řešit svého biologického tátu.
Něco dalšího? - Když jsem rozhodná = jsem přístupná. V tomto kontextu to znamená, že tam, kde se rozhoduješ, že budeš druhým přístupná, tvému tělu to není příjemné, protože lidé, se kterými se bavíš, často neumí udržet energetickou rovnováhu a vysávají tak tvé tělo. A to to musí potom energeticky (i přes jídlo) trošku dohánět. To se mu nelíbí. Můžeš to identifikovat tak, že druzí chtějí mluvit hlavně o sobě a když jim něco sdílíš ty, okamžitě ztrácí pozornost, nebo ji jen předstírají. Nebuď tolik sdílná a vyber si jen ty, kteří tu rovnováhu velmi ctí.
Ještě něco? - Chybí ti pocit docenění. Pracuješ hodně na dluh. Najdi velkou rovnováhu v pracovním životě, velmi tě to vyčerpává.
Určitě je ti zde doporučena terapie skrz tvého tátu a tvůj vnitřní podvědomý strach týkající se pozornosti druhých. Nicméně tvoje vnitřní motivace není opravdová, nebo tolik silná. Takže se zaměř na motivaci, a nebo to jen na chvíli pusť, netlač na to, mnohem více odpočívej a nech to k sobě přijít (nějakou myšlenku, nápad). Mnoho klientů zažívá, že až když se opravdu přijmou takoví, jací jsou, změna k nim přijde absolutně nečekaným způsobem sama.
Trápí Vás také něco a rádi byste zjistili, co Vám to způsobuje, nebo naopak co Vám v něčem brání a co s tím? Chtěli byste zažít úlevu plynoucí z pochopení Vaší situace, Vašeho stavu? Napište mi!
Terapeutická kineziologie Ivety Hýblové (moje školitelka: Simona Lawandovská)