Instrukce pro tento článek? Přečtěte ho až do konce. Potrénujte si na tomto článku jednu z mnoha vlastností, kterou pro pocit štěstí určitě budete v dlouhodobém měřítku potřebovat. A tím je zaprvé VYTRVALOST a zadruhé přechytračení sebe sama. Necítím užitek, nuda, zavírám a jdu hltat něco silnějšího. To je cesta do pekel. Dle mé filozofie se lze přiblížit zpět životu a být moudrý pro budoucnost, když neuvěříme naší mysli úplně všechno, ale třeba jen půlku. Co když tento článek v úvodu vypnete, ale na konci bude věta, která vám zásadně pomůže? Kdo může být tak arogantní a odsoudit život jenom proto, že mu to řekla mysl? Co takhle nějaké překvapení, pokora, že nevím vše a nevím, co se pro mě za dalším rohem může skrývat za šanci? A když mě přilákal nadpis, ale úvod mě nebere, je to pro vás pokyn článek vypnout? Snažíte se někdy pochopit i druhé (jak a proč to kdo s tím článkem myslel) a mít z toho užitek, nebo žijete polonevědomě vždy a jen v "já" světě? Tak. Úvod by byl.
Jednoho krásného dne jsem dostala jako dobrovolnice pozvání od ADRY Brno do brněnské ZOO na komentovanou prohlídku od jednoho našeho úžasného dobrovolníka, který je zaměstnancem ZOO a je nesmírně přírodopisně vzdělaný. Prohlídka trvala tři hodiny. Vyslechli jsme mnoho zajímavostí a i srandovních příběhů.
Po cestě ven ze ZOO za ledním medvědem jsem prošla kolem silně vonícího keře. Ta vůně byla tak smyslná, že jsem hned musela vědět, o jaký keř jde. Měla jsem okamžitě chuť si ho vysadit na zahradě a udělat si z něj čaj.
Byl to Jasmín! Vyslala jsem si přání, že bych si dnes ráda vychutnala jasmínový čaj a sdílela jsem toto přání i s mým milovaným partnerem Vlastimilem. Ten mi udělal milé překvapení a jako všeználek mě opravdu po ZOO zavedl do restaurace, kde mají vynikající jasmínový čaj.
Splnění mého přání bylo čím dál blíž a přitom od okamžiku, kdy jsem cítila tu pronikavou vůni, neuběhla snad ani půl hodina. Zalil mě pocit obrovské vděčnosti.
Paní přede mě postavila krásný dřevěný tác, na něm keramický (?) set se Sakurami (?) a v něm TEN ČAJ. Tiše a vděčně jsem seděla na židli, čekajíce, až čaj trošku vychladne. S Vlastimilem jsme seděli u stolu a drželi se za ruce. Koukali jsme si do očí a mezi našimi těly a srdci tekl proud krásné, plné, věrné a bohaté lásky nabité vším. Zážitky. Přijetím. Podporou. Objetím. Svobodnou oddaností. Souladem. Když člověk nevnímá čas pro tok vděčnosti za lásku a obdiv přítomného okamžiku, lapá po dechu, jak brzy čaj mírně vychladne.
Napila jsem se prvního doušku. Čaj byl tak lahodný, že jsem to musela cítit hlavně uvnitř. Zavřela jsem oči. Cítila jsem, jak se z bříška rozlévá do končetin teplo. Cítila jsem na konci chutě jakousi tříslovinu. Řekla jsem Vlastimilovi, že bych ráda tento zážitek měla vždy poblíž a že bych si takový set a čaj přála k Vánocům. Tiše a radostně kývl při pohledu na mě, jak jsem spokojená. Byla jsem za něj tak vděčná. Tak krásný muž. To jeho srdce....🙏🏻
Obklopovalo mě v tu chvíli vše a já jen tiše seděla, pila svůj čaj se svým milovaným a slzela nad tou výsečí toho života, která vám ukazuje, že jste opravdu velmi šťastní. Tuto výseč vidím po několika letech tréninku hluboké upřímné vděčnosti, mindfulness a snahy o přiblížení se k ryzím lidským hodnotám.
Stále jsem netrpělivá a mnoho věcí bych chtěla hned, ale život má v něčem pravdu. Nejsem si plně jistá, zda, kdybych vše dostala, byla bych schopná to vše unést. Život moji vnitřní energii cítí velmi dobře a ačkoliv to není někdy VŮBEC příjemné, načasování má pořád nejlepší než by svedl kdokoliv jiný.
Jak se přiblížit k pocitu štěstí? Články o vděčnosti nepřehltávat, ale cítit je, vnímat, uklidnit se a začít je poctivě praktikovat hned. Rozhodnout se pro to. A pokud to ještě nejde, pravděpodobně to nechcete tolik, jak si myslíte, což vás může přivést k tématu rovnováhy mysli a srdce, o kterém taktéž hojně píšu na svých IG stránkách.
S láskou a úctou k vašemu vnitřnímu bytí a z něj vycházející vděčnosti a vnímavosti
Iveta ❤️
Comments