Možná si polož tuto otázku: "Co je se mnou špatně, když se mi děje něco, co mi není příjemné a co nechci prožívat?
Děje se ti život.
Život není jen podle nás. Je často podle něčeho mnohem vyššího, než si sami dokážeme představit.
Co však určitě může být prospěšné, je to, vystoupit z vlaku konstruktů, že "když se mi děje něco nepříjemného, nebo něco, co si nepřeji, tak je se mnou něco špatně".
Nevím, jak vy, ale "mě by jako muže" nepřitahovala žena, která nemá dlouhodobě rovnováhu v tom, přijímat život takový, jaký je a v tom, něco měnit.
Proč by mělo být špatně, že zrovna teď nemáte partnera? Co když je to dobře? A co když je to jedno? Co když to takhle má být a bez toho byste nemohly za rok potkat toho muže, kterého potkáte? A co když nikdy nebudete mít jednoho muže po svém boku? Co když to nebude tak, jak si myslíte, ale i přesto budete velmi šťastné, jen to teď přes ten odpor nemůžete vědět?
A co když nebude ničemu vadit to, když to bude úplně jinak, protože ne všechny ženy mohou / by měly mít jednoho muže celý život po svém boku? Co když díky tomu budou mít více času a v laboratoři vynaleznou lék, kterým někomu globálně pomohou? Je to špatně? Za všechno člověk platí daň. I když ve vztahu je, i když není.
Co když toho muže mít nakonec budete, ale nebude to tak růžové, jak si myslíte a prohlédnete tuto vaši urputnou iluzi, že až..., tak něco?
Vybavuje se mi nejeden příběh, kdy se zdálo, že mít jednoho muže po celý život je správně a na sklonku života to ta žena sama nechápala, proč tu míru nerozpoznala.
VÍTE, KDE MÁTE SVOJI MÍRU TOHO, CO VE VAŠEM ŽIVOTĚ JE A NENÍ V POŘÁDKU? A víte, že nejste ti jediní a hlavní, kteří to určují?
Všímám si toho, že mnoha ženám historicky pomáhá jejich krása. Ještě aby ne. Je to krásné, mít krásnou ženu. Ale krása také nestačí na všechno. Nemusíte mít nejnovější oblečení, abyste měly skvělého muže. Nemusíte chodit na seznamky, abyste potkaly skvělého muže. Nemusíte vymýšlet konstrukt, jak na to a co dělat jinak nebo lépe, abyste měly muže. Prostě jen přijměte, že ho teď nemáte a že ne vždy musíte něco dělat, abyste ho potkaly. A dost možná už se na vašem přání pracuje, ale vy slepě hledáte, co je špatně a ten muž už mezitím ve vašem okolí dávno je a vy ho pro tu slepotu nevidíte... :-)
Já jsem seděla za covidu v karanténě doma na gauči v papučích na home office a mému vzácnému muži se cesta ukázala téměř sama. Napsal mi zprávu na FB. Dostal se ke mně velmi zvláštním způsobem a ani se ke mně nemusel nijak zvlášť namáhavě dostávat. Ty informace a okolnosti ho ke mně přivedly téměř samy. Stačilo, že jsem to opravdově čistě chtěla a že jsem v historii někde přirozeně byla a někoho jsem potkala. Nic víc jsem v tomto konkrétním případě nemusela dělat, aby ke mně přišel.
Tento článek není o tom, aby se ženy přestaly snažit. Ale aby taky někdy přestaly tlačit a více se uvolnily do světa, do svojí krásy, do lásky. To je za mě mnohem více přitažlivější a sama na sobě cítím, že v této energii, ač krásou průměrná, cítím se osobně pro některé muže přitažlivá takto, jak jsem. Spokojená. Vděčná. Někdy tvrdá. Někdy jiná. Někdy nespokojená. Někdy hodná. Jindy šťastná... Prostě svá.
Kdybyste přeci jen myslely, že je váš problém s muži zapeklitější a nevíte, kudy kam, věděly jste, že jsem začala dělat terapeutickou kineziologii? Co to je? Mrkni na mé příspěvky na IG :-) https://www.instagram.com/iveta_hyblova/
Comments